Černobílé milé tváře..

Uspávanka s loupežníky a nebojácným chlapcem   V lese je sova, sova houká a na mýtině velká louka, bludičky z třasovisk a blattam chodí v noci tancovat. Jestlipak dovedeš se bát?

A je tam tůň a v tůni tma,
kdo kol té tůně cestu má,
propadne bázni, nepokoji,
ohlíží se a moc se bojí.
Ach, milí loupežníci moji!
Když přelézáme cizí plot,
padá nám srdce do kalhot,
a třebaže jsme loupežníci,
jídáme strach tou velkou lžící.
Propána, to je ale k smíchu!
Když mlčí noc a v nočním klidu
za dálkou hvězd je blízko k hříchu
a blýskne ocel ostrých dýk,
zachvěje se i loupežník.
Za upřímnost vám vzdávám dík.
Loupíme v noci, spíme ráno
a pro strach máme uděláno,
ráno však mlha stoupá z lad
a hrůzou nemůžeme spát.
Taky se málem třesu!
Chlapečku milý, věř nám, ach,
na světě každý tvor má strach,
i loupežníci v lůně lesů
na tvrdé podestýlce z vřesu.
Pánové, to je věru zvláštní,
vy vlastně vůbec nejste strašní.
Strašný je vždycky jenom strach!

Jan Skácel